Jsem archeoložka, máma dvou kluků, pejskařka, aktivní turistka a sportovkyně. V Kouřimi bydlím deset let a ačkoliv mám k fungování města četné výhrady, město a jeho okolí jsem si zamilovala. Chtěla bych, aby Kouřim byla kvalitním domovem pro všechny své obyvatele.
Archeologie pro mě není jen povolání. Svou profesi vnímám jako poslání, jakousi životní filozofii. Mám hluboce zakořeněnou úctu k dědictví předků, ke kulturnímu dědictví a historické krajině, kterou naši předkové utvářeli do dnešní podoby víc jak deset tisíc let. Proto jsou mi blízká též témata ochrany přírody a krajiny. Zajímají mě otázky prostupnosti krajinou, tedy budování cest a stezek, abychom se všichni mohli v okolí města pohybovat, ať už pěšky nebo na kole. Archeologie je pro mě též prostředkem budování vztahu k místu, kde žiji. A protože si myslím, že tento vztah si skrze archeologii a dědictví předků může vybudovat takřka každý, svou profesní dráhu jsem nasměrovala k popularizaci a edukaci dětí i dospělých.
Ačkoliv jsem archeoložka, jejíž zájmem je ochrana kulturního dědictví, uvědomuji si, že město je především živoucí organismus, který se musí nadále vyvíjet. Město není možné zakonzervovat jako jeden velký skanzen, město musí být přívětivé pro všechny své obyvatele. V souladu s dědictvím předků se musí dál rozvíjet a třeba ze své hluboké historie i těžit, například rozvojem turistického ruchu. V minulosti jsem kratší či delší dobu žila v několika tuzemských i zahraničních městech, a proto mám srovnání, co v Kouřimi funguje, co zde nefunguje a co by mohlo fungovat lépe.
V Kouřimi a jejím okolí mě potkáte především s mou bláznivou fenkou Tarou, s níž ve volném čase trénuji záchranařinu, a mými dvěma syny, jimž se pokouším svou lásku k přírodě a archeologii předat.